Školní děti

Profesorem na střední, aneb co ti mladí vlastně chtěj

V tomto školním roce jsem vyzkoušel novou roli: ve škole jsem prvně nebyl jako žák nebo student, ale na opačném konci katedry – jako učitel. Začali jsme totiž úzce spolupracovat s jedou kladenskou školou a já jsem dostal nabídku osobně se zhostit výuky několika předmětů. Cílem bylo studentům přiblížit několik kancelářských programů a ukázat jim, jak je mohou využívat ještě lépe a efektivněji.

Skok do ledové vody

Na první hodinu jsem si připravil takové cvičeníčko a byl jsem nesmírně zvědavý, jak se s ním studenti popasují. Šlo o poměrně sofistikovaný Word dokument a zadání znělo: „upravte ho do strukturovaného dokumentu“. Mimochodem, to cvičení je opravdu zajímavé, takže bych se o ně rád podělil i s vámi.

Byl jsem upřímně zvědavý, jak budou studenti reagovat. Přišlo mi totiž poměrně náročné, ale nechtěl jsem nic předjímat. Věřil jsem totiž, že když jim řeknu, zme se bydeme očit to abychom tento dokument upravili za 10 minut, budou nadšení.

Než to celé začalo

Týden před začátkem školy jsem se pochlubil u jednoho známého, že začínám svou novou učitelskou kariéru. Ten mě přátelsky upozornil, že do této školy chodí lidé, které to vlastně nezajímá, že těch, co něco umět chtějí, je jen hrstka, a ostatní, že na to zvysoka kašlou…

Přišlo mi to přehnané a jsem rád, že jsem si mohl udělat vlastní názor.

Jdeme na to

Když nastala hodina H, stručně jsem se studentům představil, ale následně jsem dal slovo jim. Položil jsem jim tyto otázky:

  1. Jak se jmenujete?
  2. Proč studujete, co studujete?
  3. Co jste se naučili?
  4. Co se chcete naučit?

Následovala šokující série odpovědí, a to v každé třídě. Dozvěděl jsem se, že studují, co studují, protože to mají rádi, chtějí se to tedy naučit (grafika, programování, design) a myslí si, že se ještě nenaučili nic. No a co by chtěli umět? To, co šli studovat!

Můžeme tedy říct, že máme pozitivně naladěné mladé lidi, které chtějí umět a dozvídat se nové vědomosti. Neví ale, jak se k nim dostat, kudy k nim vede cesta. A tak se topí, neboť vidí, že to, co se ve škole učí, mnohdy vůbec nemá žádnou vazbu s tím, co by chtěli dělat. V hloubi duše ale touží po tom, aby jim někdo ukázal, jak dál. Jak se dostat k těm skvělým a složitým věcem, které by také jednou chtěli ovládat. Pro nás je tedy výzvou ukázat jim, že to souvislost má, navést je opět na cestu, kde budou cítit, že tudy ano!

Challenge accepted!